Nizozemsko 2000

LODÍ KRAJEM BEZ HORIZONTU

V Holandsku jsme byli už několikrát. Máme tam dlouholeté přátele a můžeme tam přijet jako domů. Ale Nizozemí autem, na kole nebo pěšky je sice velice malebné, ale není to prostě ono. Mnoho let jsem snil poznat tuhle placatou zemi “ z vody“ – plout lodí po kanále a shlížet na krajinu „shůry“. Za pomoci přátel a internetu jsme měli koncem minulého roku dost informací na to, abychom v únoru mohli jednat. Objednali jsme si pronájem lodi, zaplatili zálohu a začali se těšit.

 

Friesland

Friesland je severní provincie Nizozemí s hlavním městem Leewarden. Tímto územím vedl náš týdenní „vodní čundr“ po spoustě kanálů a jezer.
František Kmoch asi ve Frieslandu nebyl. Jinak by měl jiné představy o rovině. Kdyby ve Frieslandu byl, nikdy bychom nezpívali „Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…,“.
Já jsem Friesland nazval „zemí bez horizontu“. Při pohledu kterýmkoliv směrem jsem měl pocit, že krajina končí za nejbližší řadou stromů, za první vesnicí, za kanálem plynoucím několik decimetrů nad silnicí. Často nejvyšším místem v krajině byl hřbet největší z mnoha černobílých krav pasoucích se na šťavnaté louce vedle kanálu. Z velké dálky byly viditelné jen větrné mlýny sloužící většinou k čerpání vody a stožáry větrných elektráren.

 

A pak to začalo …

V pátek 30. června odpoledne – po několika dnech strávených u přátel – jsme tedy dorazili do Frieslandu, do městečka Grouw, do přístavu, do půjčovny lodí,…
Loď nám po pečlivém úklidu po předchozím klientovi předával syn majitele loděnice Dijk van der Velde. Ochotně nám ukázal, kde jsou na lodi ukládací prostory na zavazadla, s manželkou dlouze povídal o používání plynového vařiče a chladničky, mě v podpalubí ukázal, kde mám každý druhý den promazat lodní hřídel, zdůraznil, že se máme do příštího pátku do 14 hodin vrátit zpátky a s přáním šťastné plavby opustil loď. Lodní chronometr ukazoval 17 hodin frieslandského času.
Po vztyčení české vlajky na zádi lodi následovaly činnosti: manželka po delším naléhání odvázala loď od mola, já nastartoval motor a zpětným chodem pomalu vycouval z doku. Po nabrání dopředné rychlosti jsme vyrazili vstříc dobrodružné dovolené. Asi po 300 m při křížení hlavního kanálu jsme jen díky plnému plynu unikli zleva se řítící nákladní lodi velké jako dvoupatrový dům – alespoň se nám tak zdála. Po hodině plavby jsme vyhledali klidné kotviště na krásném jezeře, provedli přistávací manévr a poprvé se utábořili na noc.

 

Loď a její posádka

Naším dopravním prostředkem a přechodným bydlištěm byla „AQUAMI“. Asi bych ji měl trochu představit: délka 8 m, šířka 2,7 m, ponor 0,7 m a výška nad hladinou 2,25 m. Poslední dva údaje jsou velmi důležité pro plavbu – do jak hlubokého kanálu možno vjet a pod kterým mostem se neurazí střecha horní paluby. V přední kajutě má dvě lůžka, kuchyňský kout s plynovým vařičem, dřezem a chladničkou, jídelní kout a dále splachovací WC. Zadní zvýšenou palubu s kapitánským stanovištěm bylo možné celou odkrýt sejmutím plátěného krytu. Naftový motor 26 kW umožňuje plout max. rychlostí 20 km/hod. při cca dvoulitrové spotřebě nafty. Aquami byla snadno ovladatelná a časem mě „poslouchala na slovo“.
Ze všech lodí, které celý týden potkávala, patřila k těm nejmenším. Přesto jsme ji měli rádi a s lítostí jsme ji po týdnu opouštěli.
Posádku lodi tvořili tito členové: já jako kapitán a strojník, manželka jako plavčík, kuchař, steward, lodní lékař a pokladník, naše jezevčice Ajda plnila spolehlivě úlohu šéfa ochranky lodi.

 

Kanály a jezera

Když jsem porovnal vodní a silniční mapy Frieslandu, zjistil jsem, že vodních cest je jen o malinko méně než silnic. To ne, že by tam měli tak málo silnic.
Kanály jsou hlavní a vedlejší. Hlavní slouží pro velmi rušný provoz nákladních lodí a jsou většinou široké jako dvě Labe v Kolíně a hluboké do pěti metrů. Když se chcete řádně pohoupat na vlnobití velkých lodí, jezděte po nich. Takovým kanálem je např. Prinses Margrietekanaal, procházející napříč Frieslandem.
Ostatní menší kanály jsou jako stvořené na rekreační provoz a jsou tak využívané. Jejich šířka je od 10 do 30 m, hloubka průměrně 2 m, vinou se krajinou, kříží se navzájem a procházejí vesnicemi a městy. Tam přecházejí do městských kanálů, zužují se a mají cihlové zděné břehy. Pod mosty je jejich šířka sotva na jednu loď. V městských „grachtech“ doprava připomíná situaci, jako když do starých uliček pustíte autobusy – ale s ohleduplnými šoféry. Síť kanálů ještě doplňují tzv. sloty, což jsou mělké kanály sloužící pro odvodňování a spousta kanálečků a příkopů plných vody.
Zde stojí za zmínku fakt, že většina okolní krajiny – poldrů – je níže než hladina kanálů. Ze slotů se voda čerpá do kanálů a z nich potom do moře, které je ještě výše. Ten celkový rozdíl je průměrně asi pět metrů.
Nedílnou součástí vodních cest jsou jezera: malá i protáhlá, ale taky nedohledná z jednoho konce na druhý, s hlubokými zálivy a rákosovými ostrůvky. Na nich jsou obvykle bójemi vytyčeny plavební dráhy. Za pěkného počasí je „radost“ po nich plout, neboť jsou plná plachetnic a plachetniček a ty mají za všech okolností přednost před „motorákem“. Jezera jsou vhodným místem i pro koupání a rybaření.

 

Mosty

Potkávání se s mosty na kanálech činí plavbu zajímavou. Výška mostů nad hladinou je obvykle nedostačující pro podplutí a proto jsou zvedací, což jim dává jejich charakteristický vzhled a jsou viditelné už zdálky.
Proplouvání přináší mnoho zážitků a stojí i nějaký peníz. Je nutné si nacvičit způsob, jak tuto „překážku“ s lodí zdolat.
Uvedu stručný návod: přijíždím k mostu, je zavřený, na semaforu svítí červená, zahoukám proto na lodní klakson a čekám, co se bude dít. To čekání je nejhorší – loď se musí udržet na místě třeba i deset minut. Pak se odněkud vynoří obsluha mostu, zavřou se silniční závory, most se zvedne, rozsvítí se zelená a rychle dopředu, za mnou je fronta dalších lodí a čekají lodi v protisměru. Teď nastává čas pro plavčíka, neboť z pilíře mostu se spouští na rybářském prutu malý dřeváček, do kterého musí za jízdy vhodit minci jako mostné.
Ve městech, kde je zvedacích mostů několik za sebou, je obvykle obsluhuje jeden mládenec. Otevře první most, lodě projedou, most zavře, sedne na kolo a dojede k druhému, otevře, zavře a honem k dalšímu. Pak s loděmi v protisměru zpátky. Jeden mládenec si „usnadňoval“ život používáním mopedu.
Prostě zvedací mosty jsou zážitek.

 

Města a vesnice

V Holandsku kromě silnic vedou do měst a vesnic i vodní kanály. Ve městech se pak rozdělují do sítě menších městských kanálů, „obtékají“ historická centra jako hradby, protínají městské čtvrtí, odbočují z nich zálivy loděnic a přístavu a potom znovu město opouští.
Vodní turista má tak možnost se s životem ve městě seznámit ze dvou úhlů pohledu. Nejdříve z vody a potom při pěší procházce. To se „zaparkuje“ loď třeba na náměstí vedle kostela…
Nejsem tak dobrým reportérem, abych dokázal stručně popsat atmosféru a vzhled frieslandských městeček. S manželkou jsme se shodli na termínu pitoreskní (= malebný, půvabný – viz Slovník cizích slov). Ano, to je ten správný přívlastek. Převážně nízké a malé domky z režného cihlového zdiva, pastelové barvy oken, dveří a dřevěných štítů, úzké uličky přeměněné na pěší zóny, pestré květinové zahrádky nebo jen vždy posekaný trávník, obchody a obchůdky, historie a současnost v dokonalém souznění…
A na každém kroku vás „ohrožují“ cyklisté.
Vždycky jsem o Nizozemcích slýchal, že se snaží kousek po kousku „vyrvat“ vodě další pevnou zem. V městečku Akrrumu jsem však viděl opak. Na břehu kanálu připravovali výstavbu nového komplexu rodinných domků. Nejprve pozemek srovnali, rozdělili na parcely, zepředu budoucích domků upravili silnici a zezadu parcel vykopali kanál. Tak bude mít budoucí obyvatel domku příjezd do garáže a na zahradě přístav. Jen se mi nepodařilo zjistit, jestli bude jezdit do práce autem a na víkend lodí nebo naopak.

 

Pomalu končíme

Je čtvrtek podvečer, zítra odpoledne musíme vrátit loď. Z jakési nostalgie „uzavíráme okruh“ a vracíme se na kotviště prvního dne. Dnes večer je přistávací manévr perfektní. Ono 200 km „v rukách“ udělá ze začátečníka když ne zkušeného „vodního vlka“, tak alespoň pokročilého „řidiče lodi“. Za těch zhruba 30 hodin strávených u kormidla jsem získal většinu potřebných zkušeností.
Když už je řeč o kotvištích: podél kanálů a ve větší míře na jezerech jsou místa, kde je možné kdykoliv přistát a zůstat i přes noc. Je to zpevněný břeh s kůly na uvázání lodi a pruh posekané louky na břehu. Udržuje je organizace ochránců přírody Marekrite obvykle na místech zajímavých a příhodných. Jsou tam i kontejnery na odpadky, které jednou týdně odváží „popelářská“ loď. Jen jednou jsme přes noc kotvili ve městě, v Leewardenu, ale tam se musí platit přístavní poplatek. Na kotviště se nejvíce těšila Ajda, protože se konečně mohla proběhnout po něčem, co se jí nehoupalo pod nohama. A obvykle tam našla i kamaráda z lodi kotvící opodál.
Počasí nám moc nepřálo. Po tropických vedrech doma bylo chladněji, foukal obvyklý přímořský vítr, občas i pršelo a koupání bylo tak trochu pro otužilce. Ale na úkor zážitků a dojmů to v žádném případě nebylo, a loď je vlastně krytá.

 

Konec

Poslední den dopoledne se už jen s lodí touláme po bludišti kanálů a vodních ploch přírodní rezervace Princenhof. Potom poslední na lodi uvařený oběd, poslední káva míchaná houpáním člunu a zpátky. Před přístavem si neodpustím prodloužit plavbu závěrečným kolečkem, pomalu vplouvám na domovské kotviště, vypínám motor, plavčík váže poslední lodní smyčku a mění se zase na manželku…
Za půl hodiny máme loď vyklizenou a předanou, sedáme do auta a sbohem dovolená snů, sbohem Aquami, sbohem Frieslande … ale ne, určitě nashledanou.

 

Červen 2000

Charter: www.vanderveldegrou.nl