Německo 2009

Placatý kraj mezi Berlínem a Labem, převážně spolková země Braniborsko, je protkán hustou sítí vodních cest: kanály, jezera, splavné řeky. Nabízí nepřeberné možnosti kotvení v marínách nebo i ve volné přírodě. My jsme se ze svého východiska v Brandenburgu rozhodli poznat hlavně část řek Labe a Havoly a nikterak jsme toho nelitovali.

 

Pondělí : Odpolední Kanál Labe-Havola

Z maríny Schoners Wehr jsme vypluli až ve čtyři hodiny odpoledne. Předání lodě proběhlo velmi vstřícně a loď byla dobře připravená. Ale nejvíce potěšila příznivá předpověď počasí na nadcházející týden. Těsně po vyplutí z postraního ramena řeky Havoly na nás vybaflo první velké zdymadlo “Brandenburg”. Hned jsme si tak mohli “nacvičit činnosti” potřebné pro propluvání zdymadel v této oblasti. Asi 50 m před každým zdymadlem je přístavní můstek pro sportovní lodě s “domácím” telefonem na komoru, kterým si posádka domluví s obsluhou termín proplavby. Nikdy jsme nečekali více než 20 min.- vždy pouze kvůli jiným šífům v protisměru. I když jsme měli naplánováno jen asi 12 km po Havole a 18 km po Kanále Labe-Havola, přece jen propluvání dalších dvou zdymadel způsobilo, že jsme do nového “Sportboothafen” v Gentinu dorazili hladoví až po osmé večer.

Úterý: Labský tobogán

Ještě 12 km jsme pluli po “Kanal Elbe-Havel”. Ten je, po nedávném dokončení obřího aquaduktu přes Labe u Magdeburgu, frekventovanou spojnicí Berlína s kanálem Mittelland. Na ř. km 351 je krátká kanálová odbočka do Labe. Na ní nás “Schleuse Parey” spustila na svižně tekoucí řeku. Musel jsem nejprve dát přednost asi stopadesátimetrové nákladní lodní soupravě, ale pak už jsme nabrali rychlost 20 km/hod. – 6 km proud řeky a 14 km motor lodě.
Zdejší Labe má úplně jiný charakter než třeba nám dobře známé horní Labe u Kolína. Jeho rychlý proud je na první pohled patrný, řeka se často rozlévá do bočních lagun. Břehy jsou pozvolné, až do vody splývají okolní louky a pastviny, vodní proud je soustředěn do plavební dráhy stovkami travnatými nebo štěrkovými výhony. Plavební dráha není v celém profilu řeky, je relativně úzká a vytýčená bójemi. Hlavně nákladní lodě s větším ponorem ji musí důsledně a těsně dodržovat dle zásady – po proudu dolů – “grün zu rot” a “rot zu grün”. Po 18 km říčního tobogánu jsme zakotvili v Tangermünde. Pěkná marína na konci bývalého nákladního přístavu, plně vybavená, s kulisou historických městských hradeb. Nesmí se opomenout poznání starého městského centra.

Středa: Z Labe na romantickou Havolu

Dnes dokončíme plavbu po Labi, asi 35 km až na ř.km 423, kde se krátkým kanálem se “Schleuse Havelberg” dostaneme na řeku Havolu. Labe utíká stejně jako včera a častěji potkáváme nákladní lodě i výletní parníky. Zde je vhodné upozornit na jeden menší labský zádrhel, a to říční přívozy – “Pendelferry”. Jsou zavěšeny asi na 200 m dlouhém lanu, které je ukotveno uprostřed řeky a k lodi se táhne upevněné na žlutých pontonech. Obvykle se dá obeplout pouze po jedné straně, a to když je přívoz ve své “výchozí” poloze. Pokud převáží, přehrazuje plavební dráhu. A když není na lodi vysílačka, je těžké dopředu zjistit, kde se přívoz nachází – a těsně nad ním by mohlo být pozdě. Nejlepší je se “zavěsit” za velkou loď, která tu vysílačku má a proplout za ní.
Dolní to řeky Havoly nás překvapil svojí romantickou nádherou. Jako by to ani nebyla splavněná řeka, po které vede vodní cesta pro větší nákladní lodě. V ploché krajině se rozlévá do rozsáhlých a nepravidelných zátočin, vytváří četné pobřežní mokřady a nedozírné rákosové plochy. Stále je co sledovat: na břehu stojící “socha” volavky, poletující kormoráni, kolem lodi škemrající labutě, početné kachní rodinky na prvním plaveckém výcviku. Na noc jsme zakotvili ve vesnické maríně ve Strodehne na postranním rameni Havoly – po cca 50 km plavby.

Čtvrtek: Havola a její zdymadla

Probouzíme se do pomalu se rozpouštějící ranní mlhy a potom se celý den “posunujeme” stále po dolní Havole. Krajinářsky je plavba i nadále velmi zajímavá, řeka opuštěná, jen velmi zřídka potkáváme něco, co se podobá lodi. Nejprve míříme do Rathenow, kde řeka vytváří několik splavných ramen. Město je možné proplout dvěmi způsoby: malou městskou komorou, která je však v provozu až od května, nebo velkou na okraji města.
Na tomto úseku dolní Havoly je asi šest zdymadel, která už něco pamatují. Na dnešní takřka nulový nákladní provoz jsou až neúměrně velká a mají jednu zvláštnost, která je činí pro sportovní lodě trochu “obtížná”: boční stěny jsou povlovně šikmé, zbudované z dnes již značně zvětralého cihlového zdiva. Při “Bergfahrtu” to nevadí, ale při “Talfahrtu” hrozí nasednutí na boční stěnu “nakrátko držené” lodi. Nocujeme v Bahnitz, po 50 km plavby, v malém vesnickém přístavišti beze služeb ale i bez poplatků. Místo nabízí krásné podvečerní procházky do okolí, které je součástí havolské přírodní rezervace.

Pátek: První máj na vodě

Kousek za Bahnitz Havola vytváří menší souvislá jezera, až nás dovede na velké Plauer See, které těsně přiléhá k Brandenburgu. Tam jsme se napojili v protisměru na trasu, po které jsme pluli v pondělí a labsko-havolský okruh se uzavřel. Ale před námi byli ještě dva dny plavby a tak jsme zamířili směr Potsdam. Zamávali jsme na mateřskou marínu Schoners Wehr a pokračovali dále proti proudu Havoly. Na vodní cestě se výrazně zvýšil provoz motorových jachet, což jasně dokazovalo, že prvním májem prodloužený víkend vylákal berlínské lodníky “do ulic”.
Pro noční kotvení jsme si našli pěknou “lesní” Marínu Fichtner v Deetz. Byla citlivě vybudována ze starého nákladního přístavu, který v minulém a předminulém století sloužil pro nakládku cihel z mnoha okolních cihelen. Po cihelnách není dnes ani stopa, ale naučná stezka kolem zatopených lomů po vytěžené cihlářské hlíně je docela zajímavá.

Sobota: V Postupimi už jsme byli

Z “Fichtner Marine” jsme do Potsdam měli pouhých 35 km. Ale trasa po Potsdamer Havel přímo vybízí k “flákání”. Vede většinou po postupimských jezerech a proč tedy spěchat za příjemného počasí a v krásné krajině.
Pod dojmem onoho prodlouženého víkendu jsme měli obavy, že všechna místa v marínách budou navečer obsazena, ale opak byl pravdou. Odpoledne mi začalo “docházet”. Všechny pěkné a klidné zátoky mimo hlavní cestu poskytovali útulek lodím “stojících na kotvě”. Jejich posádky se věnovali všem možným příjemným činnostem: koupání, chytání ryb, grilování na lodi nebo jen lenošení na odpoledním slunci. Nemohli jsme je napodobit, neb naše věrná společnice, jezevčice Ajda, se na lodi vyvenčit nedokáže a malý člun pro plavbu ke břehu jsme neměli. Marína v Postupimi, kde jsme byli již před sedmi lety, byla opravdu prázdná. Ten den jsme ještě vyrazili na prohlídku světoznámé pamětihodnosti – zámku Cecilienhof.

Neděle: Zpátky do Brandenburgu a domů

O posledním dnu se vždy píše špatně – zase skončí jedna vydařené plavba. “Obepluli” jsme Potsdam pod známým “špionským mostem” Glienicker Brücke a přes Jungfrau See a Sacrow-Paretzer Kanal namířili do Brandenburgu. Na volně zakotvených lodích se právě probouzeli posádky a ti otužilejší koupáním v jezerech konali ranní hygienu. Později po obědě jsme jiné lodě potkávali na zpáteční cestě do domovských marín, nejspíše až v Berlíně.
A pak už to šlo ráz na ráz: ve dvě hodiny jsme byli v maríně, do čtyř hodin předali loď a ….. v devět hodin večer jsme už byli doma v Kolíně.

Rady na cestu:

Charterová společnost Schoners Wehr v Brandenburgu www.schoners-wehr.de je spolehlivá, má dobré lodě a je v centru tohoto regionu ( 52°25’13,91“ N, 12°34’37,86“E). Každá loď je vybavená mapovou dokumentací a vším potřebným k plavbě. Možnosti túr a kotvení jsou skoro neomezené, cena kotvení v marínách je cca 1,- EUR/m lodi. Cesta z Prahy trvá autem asi 4-5 hodin a pro auto je po dobu plavby k dispozici uzavřené parkoviště. A “německy se tam domluvíte všude”!

 

Květen 2009