Německo 2005

Někdy začátkem letošního roku jsem objevil možnost pronajmout si motorovou jachtu v opravdu neobvyklém regionu pro sportovní plavbu – v německém Porůří. Tahle šance mě natolik zlákala, že jsem neváhal ji v nejbližším možném termínu využít. Na začátek září jsem objednal loď a když se ke mně a manželce přidala ještě „mladší část rodiny“ včetně dvou malých vnuček, nemohlo se kromě poznávací cesty uskutečnit nic jiného než

 

Tady plavba začala. Marína Rünthe se nachází v městě Bergkamen na břehu Kanálu Datteln – Hamm a má zajímavou historii. Od roku 1939 byl v těchto místech nákladní přístav pro nakládku uhlí z nedalekého hlubinného dolu. A okolí přístavu tomuto poslání odpovídalo. Až v roce 1995 se vše změnilo, tak jak se postupně „polidšťovalo“ celé Porůří. Byla zde vybudována moderní sportovní marína. Bazén původního přístavu byl oddělen od kanálu dalbami s vlnolamy, plovoucími moly bylo vytvořeno cca 200 stání pro sportovní lodě, nejvýraznější změny doznalo okolí. Po starém dolu a haldách dnes není ani stopa, v „zeleném“ prostředí je veškeré možné zázemí maríny: restaurace, sanitární budova, jeřáb, parkoviště, čerpací stanice, …. Po původních „černých technologiích“ tu zůstala jen silueta nedaleké tepelné elektrárny, ale elektrárny 21. století, která pro nás byla předzvěstí, jak asi bude vypadat další okolí kanálů. A zde jsme si od fy Yachtcharter – Knuth převzali docela bezvadnou motorovou jachtu Hettwic Hexe, která svým vybavením a plavebními vlastnostmi byla pro naši rodinou dovolenou jako stvořená.

 

Systém vodních kanálů v regionu Porůří navazuje bezprostředně na řeku Rýn. U Duisburgu odbočuje z Rýna na východ Kanál Rhein – Herne: výškové rozdíly překonává šesti plavebními stupni s dvojitými zdymadlovými komorami o rozměrech 165 x 10 m a 190 x 12 m, je dlouhý 45 km. Pár kilometrů severněji odbočuje takřka souběžně Kanál Wesel – Datteln, také se šesti plavebními komorami o rozměrech 225 x 12 m a 110 x 12 m, délka kanálu cca 65 km. Průplavy procházejí územím s hustým osídlením a velkou koncentrací průmyslu. Oba se takřka v jednom místě – v „Kanalstadt“ Datteln – napojují na Kanál Dortmund – Ems, který zajišťuje propojení celého systému ke Středoněmeckému kanálu a dále do Severního moře. Z města Datteln vychází ještě 47 km dlouhý Kanál Datteln – Hamm, „obsluhující“ další průmyslovou aglomeraci. N všech kanálech je velmi čilý nákladní provoz realizovaný především loděmi typu Euroschiff do délky 85 m a hustá síť moderních přístavů a ropných terminálů.
Všechny kanály současně představují bohatou historii, protože byly budovány, přestavovány a modernizovány již od konce 18. století, hlavně pro rozvíjející se těžbu uhlí a hutní průmysl.

 

Okolí kanálů. Silueta elektrárny u Maríny Rünthe nebyla jedinou „industriální“ kulisou během naší plavby. Dalo by se říci, že nás podobné scenérie doprovázely téměř neustále. Ale my jsme si tuhle oblast vybrali nejen dobrovolně, ale ze zvědavosti právě proto. Tepelné elektrárny, chemické fabriky, velké nákladní přístavy, ropné terminály s rafineriemi, mosty silniční i železniční, … i takovou krajinou vedou kanály a jsou s oním průmyslem velmi těsně spjaty. A musím se upřímně přiznat, že to bylo zajímavé a bylo neustále na co koukat. Nejvíc překvapující bylo zjištění, že i při takové koncentraci průmyslu se „místním“ podařilo – alespoň na první pohled – odstranit obrovské hříchy minulosti a nastolit nový soulad s přírodou. Asi to nebylo snadné a levné ….

 

Lodě, šífy, čluny. Na těchto kanálech je provoz úctyhodný, jak se sluší na skutečnou dopravní tepnu v nejprůmyslovější oblasti Evropy. Obrovské přepravní výkony zajišťují lodě plující pod mnoha evropskými vlajkami, z neněmeckých nejčastěji pod nizozemskou, které to sem mají po Rýnu nejblíže. A mezi tím se snaží prosadit turistická plavba, která by zde před pár lety byla takřka nemyslitelná a nikoho by nelákala. Většímu rozšíření charterových motorových lodí brání a asi do budoucna bude bránit vyžadování „Binnenwasserführerscheinu“, po našem VMP. Je to asi nezbytné, při tom provozu musí být kapitáni obou kategorií lodí docela ostražití a zodpovědní. Mnohokrát jsem měl pochybnost, zda-li mě kapitán prázdného „náklaďáku“, s vysoko zdviženou přídí, vůbec vidí. Ale vzhledem k tomu, že píšu tohle pojednání, mě viděli asi všichni.

 

Porůřská zdymadla. Zdymadla na navštívených kanálech jsou z hlediska velikosti sportovních jachet jaksi obří a na jejich proplouvání si skiper, který se v takových „dimenzích“ ještě nepohyboval, musí trochu zvyknout. Proplouvání má také určitá pravidla, bez jejichž dodržování není radno se do nich pouštět. Především je nutné vždy před každou komorou proplutí objednat a dojednat buď pomocí radiostanice nebo mobilním telefonem. Obsluha sdělí, kdy a jak je možné s naší „kocábkou“ do zdymadla vjet. Někdy proplaví jachtu samotnou, ale většinou jen s „Berufsschiffy“. Potom se řadí sportovní lodě až za nákladní. A věřte, že tam už moc místa nezbývá a hlavně při vyplouvání z komory je nutné si dát pořádně pozor: nejprve loď velmi fest vyvázat ke stěně komory, špičkou ke zdi, protože náklaďáky za to vezmou a ty malé nikterak „nešanují“. Ale až zas tak velký problém to není.

 

„Schleusenpark“ ve Waltropu

U „soutoku“ kanálů Rhein – Herne a Dortmund – Ems překonávala a překonává 14 m rozdíl jejich hladin soustava čtyř plavebních zařízení. Dvě zařízení jsou v provozu a dvě se už jako vysloužilá stala součástí velmi zajímavého technického muzea. Ale všechna čtyři dohromady dokumentují více než stoletý vývoj techniky na překonávání vyšších vodních stupňů.

 

Nejstarším zařízením je lodní zdvihadlo – Schiffshebewerk Henrichenburg – s rozměry žlabu 70 x 8,6 m a přípustným ponorem lodí do 2 m. Bylo dostavěno a zprovozněno v roce 1899 jako první svého druhu na světě a i dnes zaujme krásnou zdobnou architekturou a fortelností ocelových konstrukcí.

 

Po dostavbě Kanálu Rhein – Herne v roce 1914 byly zároveň rozšířeny plavební možnosti na tomto stupni novou klasickou plavební komorou – Schachtschleuse Henrichenburg – s rozměry 95 x 10 m a s úspornými nádržemi. Ani tato komora už dnes neslouží svému účelu.

 

Rozvíjející se lodní provoz a snaha zvětšovat rozměry lodí si vyžádaly další vylepšení plavebního stupně. V roce 1962 bylo uvedeno do provozu další plovákové zdvihadlo s rozměry žlabu 90 x 12 m a pro lodě s ponorem do 2,5 m. I toto zdvihadlo má jeden primát – je to nejmodernější zdvihadlo na světě s plovákovým systémem. Dnes je však dočasně mimo provoz a čeká po dlouhých letech služby na důkladnou generální opravu.

 

Posledním plavebním zařízením na stupni Waltrop, uvedeným do provozu v roce 1989, je plavební komora s úspornými nádržemi, která svými rozměry 190 x 12 m plně odpovídá současnému evropskému standardu pro lodní dopravu.

 

V dolní rejdě starého zdvihadla je pěkná marína, ze které je možné podniknout prohlídku celého „zdymadlového parku“, který je součástí rozsáhlého Westfälisches Industriemuseum, věnovaného právě technickým památkám.

 

 

Jak je to s čistotou vody. Voda v kanálech nebo na jiných vodních cestách bývá nejrůznější kvality. Od křišťálově čisté na finských jezerech až po stojatou a špinavou na některých úzkých anglických kanálech. V Porůří jsme očekávali, že to nebude žádný zázrak – vodní cesty přece prochází průmyslovou aglomerací a je na nich pořádný provoz. Byli jsme ale překvapeni opakem – voda byla čistší než na některých českých řekách. Taky byly občas na březích kanálů „plovárny“ a protože počasí bylo na září skoro až tropické, často jsme se museli vyhýbat dovádějícím plavcům. A specialitou místních borců je nový druh adrenalinové zábavy: naskáčí z mostu těsně před šíf a ti „nejstatečnější“ se zachytí kotvy na přídi a buď se nechají lodí pár metrů vláčet nebo po kotvě vylezou na loď a skočí z boku zpátky.

 

Aby mohly plout sportovní lodě. Plavba sportovních lodí na podobných „průmyslových vodách“ je problematická, pokud zde není k dispozici odpovídající vybavení. Například kotvení či vyvazování na volném kanále není vůbec možné z důvodu nepřetržitého nákladního provozu a tím vytvářeného vlnobití, do komerčních přístavů není přístup, není možnost tankování, odběru pitné vody, nejsou vhodné přístupy do měst a zajímavých míst. Odstranění těchto nedostatků předpokládá vybudování uzavřených marín a kotvišť. Ve spolkové zemi Severní Porýní – Westfálsko na to šli z gruntu a výstavbu této „infrastruktury“ velmi vehementně podporují v rámci velkolepé revitalizace celého Porůří. Jedním z příkladů je nově „vykopaná“ marína v Oberhausenu na Kanále Rhein – Herne. Zatím je dokončen jen bazén bez lepšího zázemí, ale vše naznačuje, že dokončení nebude dlouho trvat. A jako obvykle na jiných místech – i tuhle akci „tlačí“ peníze z EU. Což takhle vzít si příklad.

 

A co na výlet nejmladší část rodiny. Když už jsem plavbu uspořádal jako rodinný výlet … jak to prožily Anežka a Lucka? Dosud jsme děti na plavby nebrali a neměli jsme s tím nejmenší zkušenosti. Měli jsme obavy, zda vydrží delší čas na malém prostoru paluby. Ale vše bylo v pohodě. Jednak přálo počasí – bylo vhodné ke koupání a podél kanálů bylo několik vhodných příležitostí. A různá zajímavá místa pro děti – aquapark v Hammu, mořské akvárium v Oberhausenu – nás nutily k častějším zastávkám. Na břehu bylo stále na co se koukat a když jsem jim povolil zvonit na lodní zvon pod každým mostem, kterých bylo nepočítaně, … Takže plavbu s dětmi, i v tomhle revíru, mohu doporučit.

 

Takže to je asi tak všechno o naší cestě po kanálech v Porůří. Zase jsme poznali další „lodní“ revír, který stál za to prozkoumat. Ale je jen pro opravdové nadšence.

 

Září 2005

Charter: www.yachtcharter-knuth.de