Mongolsko 2013

Podzimním Mongolskem

MO01

V září 2013 jsme podnikli cestu do Mongolska. Byla nabita spoustou zážitků a proto jsem neodolal napsat o této cestě malý „cestopis“, vlastně jen pár zážitků z putování. Musím se ale taky dopředu omluvit za to, že to s „canalboatingem“ nemá nic společného. Jediným setkáním s něčím, co by se plavbě podobalo, byl stařičký rozvrzaný přívoz přes řeku Orchon na severu země.

 
 
 
 

Ulánbátar – hlavní město Mongolska

V Mongolsku žije asi 3 miliony obyvatel, z toho více než jeden milion v hlavním městě. Ulánbátar získal oficiální statut metropole a byl přejmenovén na „Rudý Bohatýr“ v roce 1934, za nadvlády mongolských komunistů. Nyní je to město mnoha kontrastů se všemi atributy velkoměsta rozvojové země: kolem ústředního Suchbátarova náměstí stojí a staví se výškové luxusní mrakodrapy, nedaleko centra se buduje spousta nových obytných domů, zhruba polovina obyvatel žije ve schátralých panelákách ze sovětské budovatelské éry a ostatní, nově přistěhovalí, přebývají v jurtových slumech okolo města – bez vody, kanalizace, …. A nejvíce překvapuje chaotická, nikdy neutuchající a málo respektující předpisy automobilová doprava. My jsme v Ulánbátaru měli „základnu“ pro své cesty po Mongolsku …

Budhismus a kláštery

Většina obyvatel Mongolska vyznává budhismus. I když komunistický stát v padesátých letech mnoho mnichů vypověděl z chrámů a dal věznit a většinu chrámů nechal fyzicky zlikvidovat, i když komunistická ideologie silně nahlodala víru, prochází v současné době budhismus u obyvatel velkou obrodou a náboženství získává patřičný respekt. Navštívili jsme několik krásných klášterů.
Klášter Gandan (Gandantegčinlen) v Ulánbátaru byl založený v roce 1838, značně poničený při čistkách v 1937. Po celou éru komunismu přesto sloužil pro cizince jako „ukázkový klášter“. Dnes je sídlem Mongolské budhistické univerzity a sídlo nejvyššího představitele budhismu v Mongolsku. Bogdchánův Zelený palác: Stojí v chrámovém komplexu na jižním předměstí UB. Byl postaven v roce 1905 z prostředků ruského cara Mikoláše II. jako sídlo osmého a posledního bogd chána Ondöra Gegéna, mongolského náboženského a politického vůdce. Dnes je v něm zajímavé muzeum. Klášter Erdenedzú, nejstarší v Mongolsku, v bývalém hlavním městě mongolské říše Karakorum – které dnes již neexistuje – se nachází asi 400 km JZ od UB. Byl založen společně s městem již v roce 1586. Mnohokrát zničen, mnohokrát obnoven, … z původních 100 svatyň v klášterním areálu se zachovalo pět. Celý areál je obehnám hradbou se 108 (posvátné číslo budhismu) bíle natřenými stúpami. Klášter Amarbajasgalant na severu Selengského ajmagu patří ke čtyřem hlavním klášterům v zemi. Byl postaven v roce 1737 v převážně čínském stylu a jeho provedení – střešní krytina, smalty stropů, vnitřní výzdoba – jsou opravdu překrásné.

Mongolské silnice a cesty

Po Mongolsku jsme najezdili mnoho set kilometrů. Po ulicích v UB, po hlavních asfaltových silnicích, kterých je na tak rozlehlou zemi „jen pár kilometrů“, po „dálkových trasách“ mezi jednotlivými oblastmi, které jsem se často neodvážil srovnávat ani s kvalitou našich polních cest … Ale vždy jsme to nějak zvládli, hlavně zásluhou zručnosti šoférů, našich mongolských přátel. A jedna zkušenost: nikdy se neptejte řidiče, kdy budete v cíli. Vždy dostanete odpoěď: „Je to jěště kousek … za támhletou horou doprava.“ I když pojedete ještě třeba čtyři hodiny.

Poušť Gobi

Nemohli jsme si nechat ujít návštěvu mongolské části pouště Gobi. Do centra pouštního Ömnögobijského ajmagu Dalandzadgadu jsme z UB zvolili leteckou dopravu s místní společností Eznis. Odtud jsme podnikli do pouště dvoudenní výlet v pronajatém džípu. První zastávkou byla roklina Jolyn Am (Kondoří rokle) v pohoří „Tři krásky“. Ten den nocujeme v jurtovém „gér – hotelu“. Druhý den směřujeme – pouhých 150 km – do velmi zajímavé lokality, do Bajandzagu. Zdejší „Ohnivé skály“ z červeného hlinitého pískovce jsou nejen krásné, ale známé svými objevy dinosauřích fosilií a dinosauřích vajec z roku 1922. Poušť Gobi je pustá, štěrkopískový povrch je porostlý skromnou vegetací, ale i zde žijí lidé se svými ovčími a kozími stády, s koni a velbloudy, jak jsme se mohli přesvědčit na návštěvě u příbuzných našeho šoféra.

Tři dny v jurtě

Úžasný zážitek: tři dny pobytu v jurtovém obydlí rodiny místních pastevců na břehu řeky Orchon na severu od UB. Během těch tří dnů jsme se zapojili do každodenních činností: třídění stáda na „moje a sousedovic“ se nás netýkalo, protože ta zvířata nerozeznáme, zatímco Jirka asistoval při porážce kozy, já jsem si osedlal koníka a projížděl se po okolí, ochomýtali jsme se kolem zpracování čerstvě nadojeného mléka na nejrůznější produkty (viděli jste někdy destilaci „vodky“ ze zakysaného mléka?). Prožitky, který vám nenabídne sebelepší cestovka …. Takhle si představuji poznávání cizích zemí, opravdový kontakt s místními lidmi.

Nevšední zážitek na hranicích

Do městečka Tushig v severním Bulganském ajmagu jedeme autem asi 200 km z Darchanu, cestou necestou krásnou přírodou horské tajgy. Tushig leží v bezprostřední blízkosti ruských hranic a večer nás tam čeká neuvěřitelné překvapení. Zúčastňujeme se v kasárnách místní pohraniční jednotky, na dohled od hraniční závory, oslav 40-ti letého výročí otevření tohoto hraničního přechodu. Přijetí a slavení je více než přátelské, …. hostina z místních specialit včetně vařeného beraního hřbetu, cukroví, ajrag (kumis), po oficiální části diskotéka pod širým nebem.

Nakonec mongolská příroda

Příroda je, ať se ocitnete ve kterékoliv části zamě, opravdu úžasná a romantická. Ať jste v Národním parku Bogdchan jižně od UB, na rozlehlých pustých pláních pouště Gobi, v lesnatém kraji v povodí řeky Selenga na severu země, již poznamenané přicházejícím podzimem, nebo v hornatém kraji kolem „krajského“ města Arvaikheer. A čistý vzduch s dalekými výhledy je samozřejmostí.

A nad tím vším dozírají …

… ve svých nadživotních velikostech Budha a Chinggis Khan (Džingischán). Oba se v současném demokratickém Mongolsku těší velké vážnosti a oblibě. A dozírají nejen nad lidmi, ale i nad spoustou koní a velbloudů, kteří jsou nedílnou součástí života mongolů.


MO34

Byl to opravdu perfektní výlet, který se obyčejnému smrtelníkovi podaří jednou za život. Ale tenhle se mohl uskutečnit jen díky naší kamarádce, mongolce Ogi, která všechno zorganizovala a dělala nám průvodkni a hlavně tlumočnici. Po pěti letech se vrátila do své rodné země a my jsme s ní vlastně objížděli její široké příbuzenstvo. Bajarlalá Ogi, bajartaj Mongolsko.

 

Září 2013