Francie 2019

Saôna na konci léta

Na naši letošní „nenáročnou“ plavbu koncem sezony jsme si vybrali horní tok řeky Saôny ve francouzském Burgundsku. Možná jedním z důvodů bylo, že jsem o plavbě po této vodní cestění slyšel od kamarádů jen samou chválu a… vloni jsme na ní vlastně končili naši „Expedici Rýn – Rhôna 2018“ (v Saint-Jean–de–Losne) a těch pár kilometrů plavby po téhle řece mě zaujalo jako vhodný plavební terén. Tak proč neuplout po Petit Saôně kilometrů více a nepoznat tuhle zajímavou francouzskou vodní cestu a její okolí podrobněji a v téměř celé délce.

 

Ale nejdříve něco k vlastní vodní cestě:
„Petit Saône“ (tak se jmenuje tenhle úsek řeky) je horní část toku řeky Saône od města Core (ř. km 407, začátek splavnosti řeky) do města Seurre (ř. km 185). Úsek je splavněn zdymadly (écluse) o rozměrech 40 x 5,20 m, která jsou obvykle umístěna na kratších či delších laterárních kanálech (derivation) mimo tok řeky. Tento úsek Saôny je i jakousi důležitou křižovatkou několika vodních cest ze severu a východu Francie na jih země.

 

Tady je jejich přehled:
Z Core pokračuje přes rozvodí na sever „Canal des Vosges“, který spojuje Saônu s řekou Moselou u města Nancy (zprovozněn 1878 – 1884).
Na ř. km 255, u města Heuilley–sur–Saône, se napojuje „Canal de la Marne a la Saône“, který spojuje splavněné řeky Marnu a Saônu (1895 – 1907).
Na ř. km 219, u města Saint-Symphorien–sur–Saône, přichází od východu „Canal du Rhône au Rhin“, přivádějící lodě od řeky Rýn.
Na ř. km 215, u města Saint-Jean–de–Losne, odbočuje „Canal de Bourbogne“, který přes město Dijon napojuje Saônu na vodní cestu přes řeky Yonnu a Seinu do Paříže.
A „Saône“ pokračuje na jih Francie – v Lyonu se vlévá do řeky „Rhône“. A pak už jen Středozemní moře…

 

Vyplouváme v sobotu ráno před devátou hodinou, směrem na sever, proti proudu řeky. Dříve to nemá smysl, protože po třech kilometrech plavby je první zdymadlo a zdymadla jsou v provozu až od devíti hodin.
Vyplouváme z velké maríny v Pontailer-sur-Saône na 250. říčním km. Zde jsme si včera odpoledne převzali od firmy „FPP Les Canalous“ šikovnou „motorovou jachtičku“ Riviera 750, velkou přesně pro nás dva a Viktorii (psina). Teprve po týdnu na ní jsme se dozvěděli, co znamená její jméno „Verseau“-„Vodník“. A večer jsme využili k prohlídce výchozího městečka Pontailer-s.-S. a doplnění potřebných zásob na týdenní plavbu.
Vyplouváme za mírného deště, který se spustil už v noci. My ho však ignorujeme, protože na tyhle „hrátky přírody“ jsme už zvyklí: příroda nás vždy na začátku cesty zkouší, jestli to pro nepřízeň nevzdáme… ale pak to vzdá ona, ta příroda… a máme potom zaručené pěkné počasí. Tak to bylo i tentokrát – slunečno a teplo po všechny následující dny plavby.
Řeka, ač je teprve začátek září a sobota dopoledne, je docela opuštěná – ale tak je to i celý příští týden. Lodí potkáváme během plavby jen poskrovnu. Že by nám to vadilo, „to bychom říci nemohli“. Taky nás řeka překvapila i něčím jiným než svou malebností – ona vlastně neodpovídá svému názvu „petit (malá)“. Docela budí dojem mohutnosti – možná bych použil přirovnání šířky toku k termínu „jako Labe v Kolíně“.

„Écluse de Heuilley“. první zdymadlo na naší plavbě, bylo otevřeno opravdu až v devět hodin – přesně, ani o vteřinu méně. Alespoň jsme měli možnost seznámit se během pár minut čekání před dvojitým červeným světlem semaforu s provozem zdymadel, o kterých jsme věděli jen to, že jsou automatická a samoobslužná. A ta „samoobsluha“ se ukázala jako jednoduchá: pár desítek metrů před komorou je nad vodou směrem k hladině zavěšené táhlo ve formě plastové tyče, kterou plavčík pootočí doprava, a… pak už se jenom čeká na „pokyny“ semaforu na zdymadle.

Dál plujeme podle předem stanoveného „plavebního plánu“. Jestliže se musíme vrátit za šest dní do domovské maríny, tak z toho vyplývá, že poplujeme tři dny tam a tři dny zpátky. Ale proč vlastně takovou samozřejmost píšu? To proto, že jsme si hned na začátku plavby řekli, že se tentokrát nikam nepoženeme a budeme poznávat i okolí řeky a stanovili jsme si jen relativně krátké denní trasy. Vhodná a zajímavá noční kotviště jsme si stanovili cca po 30 km – nic moc, ale kam spěchat. Za uplynulá léta jsme si „plavby“ užili až až.

První zastávkou, vlastně „obědovou“ zastávkou, po dvacetipěti kilometrech (dvou a půl hodinách) plavby, bylo Mantoche, městečko se starobylým zámkem a malebným kostelem nedaleko přístavního mola. A taky: když máte na palubě psího „plavčíka“, musíte dělat zastávky častěji. No a na odpolední plavbu nám zbylo do cíle prvního dne jen sedm kilometrů a jedno zdymadlo. Řeka se i v tomto úseku vine malebnou krajinou, takže je stále co sledovat. V městě Gray bylo pro noční kotvení k dispozici dlouhé přístavní nábřeží na levém břehu řeky, takřka v centru města, jen pár desítek metrů od nákupního střediska a od historického centra.
Ta „městská historie“ opravdu stojí za dlouhou podvečerní procházku a prohlídku. Město bylo založeno již v 7. století jako důležitý říční přístav a má v současnosti mnoho historických objektů: bazilika, muzeum, radnice, pevnost nad řekou… i kamenný most přes řeku je historickou památkou. Nocovali jsme tam i při zpáteční cestě. A pokud se nechcete napojit na „landstrom“ (elektrická zásuvka na břehu) a vodu, je zde kotvení zdarma. Prima.

Další den jsme měli před sebou opět nenáročnou třicetikilometrovou trasu do Ray-sur-Saône. Tohle místo jsme si vybrali, protože je tam vhodné místo na noční kotvení a pěkný zámek s rozsáhlým parkem pro odpolední výlet.
Ale nejzajímavějším okamžikem dnešní plavby bylo… co každého zcestovalého lodníka potěší… no přeci lodní tunel. Tunel Savoyeux, dlouhý 640 m, zkracuje plavební dráhu po řece asi o pět kilometrů. Řeka zde vytváří dlouhý meandr kolem vysokého ostrohu a stavitelé se rozhodli to tunelem zkrátit. Plavba tunelem je jednosměrná a obsluhuje se samoobslužně jako zdymadla. Hned za tunelem je moderní marína plná lodí, což svědčí o velkém sezonním turistickém lodním provozu na Petit Saône a „okolních“ vodních cestách, když všechny tyhle lodě vyrazí za svým cílem.

V kilometrech následujícího dne je řeka užší, má častější dlouhé meandry, jejichž splavnost je přerušena jezy. Splavnost zajišťují laterálními kanály se zdymadly, které taky výrazně zkracují plavební dráhu. Bylo vidět, že řeka se blíží ke svému hornímu toku a má větší spád, jak se „sluší“ na řeku v kopcovité krajině. A další lodní tunel, Tunnel de Saint Albion o délce 610 m, to jenom potvrzoval. Zkracoval plavební dráhu o plných deset kilometrů.
Za místo „obratu“, to je kde jsme po přenocování nastoupili plavbu zpět, bylo město Port-sur-Saône na 90. ř. km. Je tam příhodné kotvení na nábřeží kanálu, který prochází souběžně s řekou centrem města. Také zde je ledacos k vidění, třeba „roztomilé“ plastiky před budovou radnice.
Až sem jsme upluli cca 90 km a „zdolali“ 14 zdymadel a dva tunely – to samé nás bude čekat při plavbě zpět. Ale při plavbě po proudu nemůžeme očekávat nějaké zrychlení: řeka je natolik kanalizovaná, že proud na ní nedosahuje více než 1 km/hod. Nevadí, máme dost času na návrat.

A při plavbě zpět jsme vlastně upluli několik kilometrů navíc. Nikam jsme opět nespěchali a tak jsme poznávali zákoutí meandrů řeky mimo plavební dráhu. Právě na těch meandrech leží pěkná městečka, která vybudované laterární kanály „obešly“. Jednou z historických obcí s tvrzí je i Chemilly. Městečko Scey-sur-Saone jsme si prohlédli při čekání na otevření tunelu St. Albin při dvouhodinové polední přestávce, tři kilometry jsme se „vrátili“ po meandru řeky na noční kotvení v příjemném městečku Soing.
A další dva dny plavby do cíle v Maríně Pontailer-sur-Saône proběhly „bez mimořádných událostí“ a v pohodě dle našich představ. Loď jsme předali v sobotu ráno a vyrazili na několikadenní toulku po Burgundsku. Jako obvykle po skončení plavby – nač spěchat domů. Hlavně jsme se soustředili na „průzkum“ dalších vodních cest v Burgundsku.

Opět nás francouzské vodní cesty nezklamaly. Člověk si na tohle přátelské a zajímavé prostředí velmi snadno zvykne. Vždyť poznávání země je z lodě na řece nebo na kanálu úchvatné, a je možné ho porovnat s jistým výrokem někoho slavného: „Nejlepší pohled na krajinu je ze hřbetu koně (z paluby lodě)“.

 

Září 2019

Charter: www.hausbot-dovolena.cz