|
Telemarský kanál v Norsku
Téměř v každé zemi můžeme najít zajímavou vnitrozemskou vodní cestu. Nejinak v Norsku ...
Telemarský kanál byl budován před 150 lety pro spojení pobřeží s vnitrozemím provincie Telemark pro snadnější dopravu dřeva, ostatního zboží a lidí. Spojil postupně v délce 105 km město Skien na pobřeží moře s vnitrozemským Dalenem. Ve své době byl Telemarský kanál opravdu unikátním technickým dílem. Rozdíl hladin 72 m mezi jednotlivými jezery, která tvoří většinu vodní cesty, překonává 27 zdymadly, mnohdy sdruženými do "schodišť" a vykutanými ve skále. Výstavba kanálu trvala více než pět let a svému "průmyslovému" účelu kanál sloužil až do sedmdesátých let minulého století. Jeho dnešní funkce, plavba výletních parníků a malých turistických jachet, není méně významnější. Kanál je zachován a provozován takřka v původní podobě – třeba ruční obsluha zdymadel – a těší se velké oblibě lodníků. Jejich zájem je podpořen i okouzlující okolní krajinou. Celý kanál je možné si prohlédnout nejen z vody, ale i ze souběžné pozemní cesty – zdymadla ve Skienu, Ulefossu, Vrangfossu či Eidfossu jsou tímto způsobem dobře dostupná. Opravdovým zážitkem je setkání s lodí "Victoria", která slouží pasažérům již více než sto let.
     
Červenec 2011
NEOBVYKLÝ PŘÍVOZ
Vlastně proč neobvyklý, když jich bylo ve světě před více než 100 lety vybudováno asi 20 a dnes jich je ještě osm v provozu? Jedním z těchto "zvláštních přívozů" je Schwebefähre (vznášející se ferry nebo anglicky Transporter Bridge - transportní most) v německém Rendsburgu přes Nord – Ostsee kanál (viz. fota). Princip je docela jednoduchý: na ocelové konstrukci vysoko nad hladinou (v tomto případě na vysokém železničním mostě) je na lanech zavěšena těsně nad hladinou plošina, která přejíždí z jednoho břehu na druhý. Na každém břehu je nájezdová rama pro auta a lidi. V době výstavby v letech 1911-1913 byly jako přednosti tohoto systému uváděny: menší náklady oproti výstavbě vysokého mostu, pod kterým by mohly plout velké lodi, nízké provozní náklady, možnost provozu i při zamrznuté vodní hladině, ... Dnes jsou tyto přívozy stále v provozu, ale více méně s historických důvodů jako technické památky. Kde tedy tyto "Schwebefähre" jsou? Velká Británie: Newport, Middlesbrough, Warrington - Francie: Rochefort - Španělsko: Portugalete - Argentina: Buenos Aires- La Boca a dva v Německu: Rendsburg a Osten.    
Tři generace vodní cesty napříč Evropou
Mnoho staletí se opakovaly snahy spojit vodní cestou sever Evropy – povodí Rýna, s jihem kontinentu – povodím Dunaje. Úspěšnost realizace těchto záměrů však byla závislá na technických a inženýrských schopnostech té doby.
Pokus první: Karlsgraben neboli Fossa Carolina Karel Veliký, franský král a později císař římský , nechal přibližně v roce 793 u dnešní obce Graben u Treuchtlingen hloubit asi 3 km dlouhý kanál přes severojižní říční rozvodí o nadmořské výšce 419 m. Chtěl tím vytvořit cestu pro obchodníky, kteří z Rýna přes Mohan a dále řekou Schwäbischer Rezat vozili do města Weissenburg své zboží. Lodní doprava se tímto kanálem měla prodloužit do řeky Altmühl a do Dunaje.
Pro nepřekonatelné technické důvody však toto dílo nebylo dokončeno. V dalších letech raného středověku byly pokusy vodní cestu zrealizovat, ale ani ty nevedly k cíli. Stopy této práce zůstaly dodnes patrné v podobě asi 800 m dlouhého zatopeného "příkopu" a valů vykopané zeminy a stále svědčí o velkoleposti záměru. Velmi zajímavým objektem v těchto místech je studna s pumpou postavená přesně na hranici rozvodí – proud vytékající vody odtéká "do dvou moří".
   
Pokus druhý: O tisíc let později Druhý "pokus" se zdařil a výsledkem byl Ludwig-Donau-Main-Kanal, spojující Bamberk na Mohanu přes Norimberk s Kelheimem na Dunaji.. Iniciátorem výstavby byl v letech 1836 – 1846 bavorský král Ludvík I. Délka kanálu byla 172,4 km. Pro překonání rozvodí v nadmořské výšce 417 m – od Bamberku "nahoru" 187 m a k Dunaji "dolů" 79 m – bylo vybudováno 100 zdymadel. Zdymadla umožňovala plout lodím do délky 34 m a šířky 4,5 m. Při ponoru max. 0,7 m lodě uvezli až 120 t nákladu. Čluny vlekly koně jdoucí po potahové stezce.
První roky byl provoz na kanálu velmi úspěšný. Do několika přístavů, z nichš největší byl v Norimberku, se přepravovalo až 200 tis.t zboží. Ale potom se začala prosazovat konkurenční železnice a silniční doprava a výkon lodní dopravy do roku 1940 silně poklesl a proto byl provoz v roce 1950 ukončen a kanál opuštěn.
A jak vypadá Ludvíkův kanál dnes? Částečně se zachoval ve své střední části. Mezi Norimberkem a Bamberkem bylo těleso kanálu využito pro stavbu dálnice, v údolí řeky Altmühl zanikl v důsledku kanalizování řeky pro nový průplav. I v zachovaných úsecích je však mnohokrát přerušen náspy silnic, komory jsou značně poškozené, zarostlé a samozřejmě bez vrat, kanál je však stále doplňován vodou a v mnohých obcích vytváří "romantická" zákoutí. Přesto i proto stojí tato vodní cesta za prozkoumání.
   
Pokus třetí: Dnešní realita Dnešní realitou je Mohan-Dunaj kanál (Main-Donau Kanal), uvedený do trvalého provozu v září 1992. Plány na náhradu "Ludvíkova kanálu" za větší se připravovaly již od roku 1917. Stavba však začala až v roce 1960 a trvala 32 let, hlavně taky kvůli "ekologickým" problémům v údolí řeky Altmühl.
Technické parametry kanálu: Kanál je v celé délce 171 km vodní cestou kategorie Vb. To znamená, že je včetně všech plavebních zařízení vystavěn pro lodě a lodní soupravy do délky 190 m, šířky 11,5 m a pro ponor 2,7 m. Výškové rozdíly pro přechod rozvodí (406 m) překonává 16-ti moderními zdymadly, která mají většinou zdvih cca 25 m a některá jsou pro úsporu vody vybavena úspornými nádržemi. Kanál má i vodohospodářský účel, pro činnost zdymadel se používá voda z vodou bohatého povodí Dunaje a vypouští se do vodou chudšího povodí Mohanu, i za cenu jejího přečerpávání. Pro toto vodní hospodářství slouží několik specielně vybudovaných vodních nádrží.
V současnosti "prochází" tímto kanálem cca 7 mil. t nákladu ročně a představuje tak velmi důležitou vodní dopravní tepnu mezi severem a jihem Evropy. Norimberk se stal velkým vnitrozemským přístavem.    
Kanadský "Big Chute Marine Railway"
     
Anglická historická kanálová nej …..
Nejdelší kanálový tunel …V roce 1794 bylo zahájeno budování Huddersfield Narrow Canal přes hornatý úsek pohoří Pennine v severní Anglii mezi městy Leeds a Manchester. Součástí trasy kanálu byla i realizace odvážného projektu – tunelu Standedge na vrcholovém úseku kanálu. Po velkém úsilí byl za 17 let vybudován a kanál mohl být v roce 1811 zprovozněn. Tunel je dlouhý 5029 m, ale profilem velmi úsporný, bez souběžné potahové stezky. Sloužil až do roku 1921, kdy celý kanál včetně tunelu podlehl konkurenci železnice a celé toto vodní dílo začalo pomalu „mizet“. Nový éra přišla s rozvojem kanálové vodní turistiky. V roce 2001, po nákladné desetileté rekonstrukci, byl tunel a celý kanál v délce 20 mil s 74 zdymadly, v úseku mezi městy Huddersfield a Aston, opět otevřen. Před 200 lety bylo toto dílo technickým zázrakem, dnes je zázrakem jeho opětovné zprovoznění a to jen pro turistický provoz. Kanálová vrcholová zdrž, na které je tunel, „drží“ i další nej … Tento úsek kanálu je nejvýše položená splavná vodní cesta ve Velké Britanii: hladina kanálu je 197 m n.m. Na obrázcích vidíme oba portály tunelu, krajinu pohoří Peninne nad tunelem a způsob, jakým se lodě bez pohonu „protlačovaly“ tunelem – tzv. legging.
   
Nejzajímavější lodní zdvihadlo …Od roku 1810 jsou u obce Foxton na leicesterské části Grand Union Canal v provozu, pro překonání příkrého terénního zlomu, dvě pětistupňová zdymadlová schodiště postavená těsně za sebou. V roce 1900 byla soustava pro rozšíření přepravní kapacity doplněna souběžným unikátním lodním zdvihadlem Foxton Inclined Plane, pomocí kterého překonávaly lodě spád 22 m za pouhých 12 minut. Zdvihadlo ovšem sloužilo pouze 11 let, pak bylo z technických a provozních důvodů odstaveno a v roce 1928 byla technologická část demontována a sešrotována a zbylá stavební část začala rychle chátrat. Zdvihadlo bylo konstruováno jako dvojité šikmé s příčným pohybem dvou vyvážených žlabů užitných rozměrů 24,4 m x 4,6 m pro přepravu lodí až do 70 t. Výtah byl v té době nejmodernějším zařízením a později inspiroval např. lodní výtah ve francouzském Arzwilleru na kanále Marna – Rýn z roku 1960.
  
Tolik stručná minulost, co však přítomnost a budoucnost – jsou neméně zajímavé:Revitalizace celé lokality – zdymadel a zbytků lodního výtahu – se ujala v roce 1996 společnost Foxton Inclined Plane Trust. Především dokonale zprovoznila zdymadlové schodiště, upravila okolí včetně domku správce zdymadel, instalovala v bývalé vodní čerpací stanici malé muzeum a celý areál zpřístupnila novou silnicí a parkovištěm. Největší rekonstrukční plány se ovšem týkají vlastního zdvihadla. Dosud byla vyčistěna vlastní „nakloněná“ plocha se zbytky kolejové dráhy a důkladně rekonstruovaná vodní část dolní rejdy a horní přívodní kanál. I přes tuto úctyhodnou práci, vyjadřující vztah k technickým památkám, plány nekončí. Pokud budou další finanční prostředky, uvažuje se i o znovuvybudování a uvedení do provozu vlastního zdvihadla.
 
Největší zdymadlová kaskáda …Do roku 1807 byl Worchester and Birmingham Canal vybudován pouze z Birmingham do Tardebigge po vrstevnici a bez zdymadel – končil za Tardebigge tunelem u přístaviště Tardebigge Wharf.. Pro jeho prodloužení do Worchesteru k řece Severn bylo nutno překonat „velmi příkrý sráz“ více než 70 m na délce cca 3 km. To bylo realizováno pomocí 30 zdymadel a vznikla tak největší zdymadlová kaskáda v Anglii – Tardebigge Flight. Stavební součástí kaskády je i Tardebigge Engine House – čerpací stanice – která celou soustavu zásobuje vodou z přilehlého rezervoáru a obydlí správce zdymadel. K zajímavosti na této kaskádě ještě patří, že zde již v roce 1807 krátce, asi 8 let, fungoval jeden z prvních svislých lodních výtahů místo nejhořejšího a nejvyššího zdymadla. Dnes po něm jsou jen nepatrné stopy v terénu. A nyní zkuste počítat: na proplutí jednoho zdymadla je potřeba, pokud se nemusí nikde čekat, zhruba 10 až 15 minut, tj. na celý úsek asi 360 minut. Za 6 hodin se tady dostanete o 70 m výše ( níže ) a o 3 km dál a užijete si docela pěknou „makačku“ s ručním ovládáním „locks“.
   
Největší otočný aquadukt …Ve městě Barton v severní Anglii překračoval Bridgewater Canal řeku Irwell po kamenném průplavním mostu, postaveném v roce 1761 legendárním stavitelem Brindleyem. Aby mohla být Irwell splavněna do Manchesteru jako Manchester Ship Canal i pro říčně námořní lodě a zajištěna dostatečná průjezdní výška, byl starý most stržen a nahrazen v roce 1894 otočným průplavním aquaduktem – Barton Swing Aqueduct. Jedná se o unikátní stavební dílo, které umožňuje křížení dvou vodních cest v různé výškové úrovni a různé kategorie. Ocelová konstrukce průplavního mostu se v případě potřeby otočí kolem svého středu o 90° a uvolní dolní cestu. Most se otáčí naplněný vodou – cca 800 tun ( a 1500 t vlastní váha ), když se oba konce mostu a oba konce průplavu uzavřou vodotěsnými vraty. Most je dlouhý 100 m a vytváří plavební koryto o šířce 5,8 m a hloubce 1,8 m. Otočný je i vedlejší silniční most, který je ovládán z velínu aquaduktu.
   
Švédské turistické kanály Švédsko „nabízí“ pro plavbu motorovými jachtami a čluny kromě vynikajícího Göta kanálu (viz. cestopisy) i několik dalších vodních cest, jejichž předností je úžasná okolní krajina, dobré plavební podmínky a solidní vybavenost přístavy a kotvišti (www.sverigeskanaler.se).  Kinda kanál: Spojuje jezero Roxen u Linköpingu (návaznost na Göta kanál) s lesní oblastí na jihu Ostergötlandu. S mnoha problémy byl vybudován v letech 1799 – 1871. Tato vodní cesta je 80 km dlouhá a větší část vede po jezerech. Vlastní kanál s 15 zdymadly překonává výškový rozdíl 53 m a je uzpůsoben pro lodě 24 x 4,5 x 1,5 m s průjezdnou výškou 3 m. K zajímavostem patří čtyřstupňové zdymadlové schodiště u Hovetorpu.   Bergslags kanál: Tato izolovaná vodní cesta mezi Karlskogou a Filipstadem severně od jezera Vänern byla vybudována v letech 1850 až 1857 pro místní dopravu zboží. Na vzdálenosti 64 km překonává výškový rozdíl 16 m šesti zdymadly, jejichž rozměry umožňují plout lodím do rozměrů 20 x 3,6 x 1,2 m a výšky 2,1 m. Krátké kanálové úseky spojují dlouhá krásná jezera. Vlastní loď je nutné na vodní cestu dopravit „suchou cestou“.   Säffle kanál (1837) tvoří jen 190 m dlouhou uměle vykopanou část celé cca 90-ti kilometrové vodní cesty mezi městy Säffle na břehu jezera Vänern a Arvika. Na krátkém průplavu přímo v Säffle je pouze jedno zdymadlo pro lodě do rozměrů 42 x 7,5 x 3 m (výška 16 m). Zbytek vodní cesty tvoří několik jezer propojených splavnými vodními toky.   Dalslands kanál: Rozsáhlá vodní cesta (1864 – 1868), opravdová lahůdka pro lodníky všech kategorií. Většinu její délky 254 km tvoří několik desítek malých či velkých jezer zasazených do opravdu kouzelné krajiny. Jsou spojena krátkými kanály s 31 zdymadly (22 x 4 x 1,8 m – výška 12 m), která od hladiny jezera Vänern, kde cesta začíná, překonávají výškový rozdíl 66 m. Nachází se zde velmi zajímavá technická památka, lodní aquadukt v Häverudu.   Trollhätte kanál: To je vodní cesta již jiné kategorie než ty ostatní – moderní a velkokapacitní. Převážně prostřednictvím řeky Göta vytváří spojení mezi mořem u Göteborgu a jezerem Vänern i pro říčněnámořní lodě. Klíčovou součástí je zdymadlová soustava ve městě Trollhättan. První soustava byla vybudována v roce 1800, vylepšena v 1844 a v roce 1916 dostala čtyři stávající zdymadla, která překonávají výšku 36 m, dnešní rozměry: 88 x 13 x 5,4 m. Ve spojení s Göta kanálem tvoří velmi frekventovanou vodní cestu od moře k moři napříč Švédskem pro turistické lodě.   Dalšími švédskými vodními cestami různých délek a rozměrů, které jsme neměli možnost poznat, jsou: Hjälmare kanál, Strömholms kanál a Södertälje kanál. Červen 2007 LODĚ MEZI NEBEM A ZEMÍ ( 200 let akvaduktu Pontcysyllte ) V listopadu 1805 byl oficiálně uveden do provozu akvadukt Pontcysyllte na průplavu Llangollen v severním Walesu.
   
Duben 2006 Anderton Boat Lift Pár kilometrů jihozápadně od Manchesteru se nachází jedna z mnoha technických „atrakcí“ britských vodních cest – lodní zdvihadlo Anderton, překonávající cca 15 m rozdíl hladin mezi řekou Weaver a kanálem Trent – Mersey.   Červen 2005 Vratislavská zdymadla (Polsko)
Unikátní lodní zdvihadlo v belgických Strépách
|
|||||
