Litva 2016

Litva – inspirace pro zvídavé turisty

lt00Následující řádky a fotografie nejsou ani cestopis, ani kvalifikovaný turistický průvodce. A nejsou ani podrobným popisem našeho týdenního „courání“ autem po Litvě. Co tedy jsou? Snad inspirací pro turisty, kteří by mohli jednou najít „odvahu“ změnit cíl svých toulek z již „okoukaných jižních krajů“ na sever, do jedné z evropských pobaltských zemí, do Litvy.

 

Litva? Litevská republika: stručná historie a přítomnost

Promiňte tento stručný historický úvod… není možné poznávat a „pochopit“ zemi bez základních historických informací…
První litevské rozsáhlé území ovládal na začátku 1. poloviny XIV. století velkokníže Gediminas, s jehož jménem se setkáme při prohlídce mnoha historických památek. Další význam Litvy a její velikost se umocňovaly za vládnutí významného litevského panovníka Vytautase na začátku XV. století. V XVI. století prosperovala Litva v polsko – litevské unii. Začátkem XVIII. století se litevského území zmocnilo carské Rusko a zahájilo proces výrazné rusifikace země. Po první světové válce, po odchodu poražené německé armády, nastalo krátké období litevské nezávislosti, které však trvalo jen do anexe Litvy Sovětským svazem v roce 1940. Tragické období zažila Litva za německé okupace v druhé světové válce … a potom mnoho dalších desítek let, kdy se Litva stala sovětskou republikou.
Dnes je Litevská republika (Lietuva Respublika) skutečným samostatným státem, a to od 11. března 1990. Do EU vstoupila v roce 2004 a později přijala jako platidlo Euro. Žije v ní asi 3,5 mil. obyvatel a rozlohou 65 tis. km čtverečních je o něco menší než Česká republika.

Hlavní město Vilnius…

… patří mezi menší hlavní evropská města. Rozkládá se na břehu řeky Neris a díky množství barokních staveb má výjimečné architektonické místo v severní Evropě.
Historický vývoj Vilniusu je už od XI. století úzce svázán s historickým vývojem celé Litvy. Už od středověku – s krátkými přestávkami, byl vždy sídelní městem litevského regionu.
Pokud nechceme město podrobně „studovat“, poznáme ho za jednodenní procházku – včetně posezení v některé útulné restauraci či kavárně s místními kulinářskými specialitami, třeba v „Užupijské republice“, kterou vyhlásila nezávislá umělecká komunita ve čtvrti za říčkou Vilnia.
„Výšlap“ pravděpodobně zahájíme na „Horním hradě“ se zachovalou Gedimanisovou věží, který byl prvním opevněným místem na území města. Z věže je „letecký pohled“ nejen na Staré město, které bude cílem naší pouti. Po sestupu se ocitneme na rozlehlém Katedrálním náměstí (Katedros aikštė) s majestátní Katedrálou se samostatně stojící zvonicí. Na další procházku Starým městem se vydáme jižním směrem, buď po hlavní ulici Pilies gatvé (Hradní ulice) nebo spletí úzkých křivolakých uliček. První zastávkou může být „pohádkově“ vyhlížející kostel sv. Anny s fasádou z červených cihel, stojící v bezprostřední blízkosti kostela sv. Bernardiny a moderní sochy slavného polského básníka Adama Mickiewitsze. Pokračujeme dále: celý blok zaujímá několik staveb různých stavebních slohů Vilniuské univerzity, založené už v roce 1569. Pozornost si zaslouží jednotlivá univerzitní nádvoří a univerzitní kostel sv. Jana. Během naší návštěvy v něm zrovna probíhala promoce úspěšných studentů univerzity.
Přirozeným centrem města je Radniční náměstí (Rotušės aikštė) s majestátní bílou budovou radnice. Tady procházka po Vilniusu však ještě zdaleka nekončí. Po Pilies gatvé, hlavní ulici Starého města, se po chvilce dostaneme k Prezidentskému paláci, sídlu současného litevského prezidenta.
Ale Vilnius má i mnoho dalších pozoruhudných míst…

Národní park Aukštaitija…

… se rozkládá asi 100 km SV od Vilniusu v hustě zalesněné krajině, kde se mezi mírnými kopečky ukrývá nepočítaně malých i velkých křišťálově čistých jezer, které dodávají celému území neskutečný půvab. Oblast parku je rájem vodáků i pěších turistů. Z centra parku, vesnice Palüše, je možné navštívit i několik nepříliš vzdálených vesniček: Ginuciail se starým vodním mlýnem, Vaisniünai, zastavěnou pouze starými dřevěnými domky se stodolami nebo Stripeikai se včelařským muzeem. Ale nejkrásnějším místem v parku je kopec Ladakalnis (Ledová hora), v pradávnu pohanské obětní místo, dnes parkově upravené a nabízející neopakovatelný kruhový výhled na několik jezer.

Starobylý hrad Trakai:

Asi 25 km západně od Vilniusu leží starobylé městečko Trakai s monumentálním ostrovním hradem (který byl do dnešní podoby obnoven ve 20. století na rozvalinách hradu původního). Stavbu původního hradu dokončil velkokníže litevský Vytautas „Veliký“ po roce 1400 a často ho používal jako své druhé sídlo. Zároveň sloužil jako vojenská pevnost.
Svůj název „ostrovní hrad“ si plně zaslouží – přístup k němu je pouze po dlouhém dřevěném mostě nebo lodí. Stavba z červených cihel působí nejen velkolepě, ale i značně romanticky díky mnoha kulatým věžím a strážním věžičkám. Centrem hradu je mohutný palác, oddělený od ostatních hradních staveb a nádvoří hlubokýn příkopem. Dnes je v paláci umístěno muzeum s expozicemi dokumentujícími dobu obývání hradu. Při prohlídce muzea se vstupuje do jednotlivých místností z dřevěných ochozů kolem malebného nádvoříčka paláce,
Městečko Trakai s Ostrovním hradem je cílem mnoha domácích a zahraničních turistů, asi jako náš Karlštejn.

Druhé největší město Litvy Kaunas…

… leží na soutoku vodnatých řek Nemunas a Neris. Kdysi bylo jednou z klíčových jižních pevností litevského státního celku. Po první světové válce byl „náhradním“ hlavním městem Litvy. Vždy byl oporou litevské národní hrdosti a litevského jazyka. Dodnes je městem, kde ruština není vítána.
Od středu starého města, od Radničního náměstí s ve středu umístěnou radnicí s monumentální věží, se vydáme kolem katedrály sv. Trojice dále do města. Po několika stovkách metrů historickým starým městem se dostaneme na „hlavní městskou třídu“, na Laisves alėja (třídu Svobody), která je vyhrazena pouze pro pěší a kde se soustřeďuje život občanů města. Je to dlouhá moderní promenáda s mnoha obchody a významnými kulturními zařízeními, zakončená po několika stovkách metrů pravoslavným kostelem sv. Archanděla Michaela.
V okolí Kaunasu bychom neměli vynechat prohlídku asi deset kilometrů vzdáleného kláštera Pažaislis – na břehu přehrady na řece Nemunas, tzv. Kaunaského moře. Klášter byl postaven v roce 1667 a po mnoha „ranách osudu“ se opět stal jednou z nejvýznamnějších současných barokních památek v zemi.

Národní park Dzükija:

V odlehlé jižní části Litvy, stranou od civilizace, pár kroků od hranice s Běloruskem, se rozkládájí rozlehlé plochy borových lesů, tvořících NP Dzükija. Centrem parku je malebná vesnice Marcinkonis s typickými dřevěnými domky a půvabným, kanárkově žlutě natřeným dřevěným farním kostelem. V návštěvnickém centru je možné získat podrobné informace o tůrách po parku i o návštěvě nedaleké bažiny Čepkejiµ. Rozsáhlé rašeliniště je bezlesé, porostlé hustě vřesem a nízkými jehličnatými keři. Pohled na tuto „pochmurnou“ část krajiny je neopakovatelný…
Parkem protéká několik romantických říček, přítoků po okraji parku plynoucího Nemunasu (Niemen), hlavní litevské řeky. Plavba po říčce Ula je lahůdkou pro vodáky. Stejně úžasná je i procházka po jejím břehu.
Na západní hranici parku se na břehu řeky Nemunas nachází věhlasné lázně Druskininkai. Působí velmi výstavným a úpravným dojmem.


 

lt19Tak to je asi z našeho cestování všechno. Z Litvy jsme jeli do polského Augustova – města nedaleko litevských hranic, kde jsme měli od polského kamaráda Andrzeje pronajatou motorovou loď na týdenní plavbu po Augustovském kanálu. Ale to už je jiný cestopis: www.canalboating.cz – cestopisy – Polsko II .
S Litvou se rozloučíme trochu nestandartně, na místě, které Litevci mají za střed Evropy. Jak by taky ne, když jim to odsouhlasila francouzská Geografická společnost a Evropská unie financovala „památník“. A jen pro zvídavé: N-54°54ˇ23,65´´, E-25°19´08,63´´ – zkuste si to určit sami!
Ale Litva je kouzelná, plná nevšedních zážitků.

 

Iki pasimatymo Lietuvoje!

Červen 2016