Polsko 2012

S lodí „po kolejích“
… aneb konečně na polských vodních cestách …

Proč jsou polské vodní cesty zatím téměř neznámým plavebním terénem? Vždyť poskytují stejné podmínky a potěšení z plavby jako holandské a německé … Nechte se proto inspirovat naší plavbou po Kanále Elbląg – Ostróda. A zaručuji Vám, že neodoláte se tam vypravit.

 

Náš záměr byl jasný: v maríně v Rybině – 40 km výchdně od Gdaňska – si pronajmout od Lukasze Krajewského (www.zeglugawislana.pl) vynikající loď jménem „Natalia“ ( 9 m, veškeré vybavení, úsporný přívěsný motor) a prozkoumat Elbląski kanál a užívat si překrásnou okolní přírodu a vyzkoušet si výjimečná plavební zařízení, lodní zdvihadla polsky zvaná „pochylnie“.

 

Elbląski kanál ( něm. Oberländischer Kanal ) najdeme v severním Polsku. Spolu s řekami Wislou, Nogatem, Skarpawou, Wislou Królewieckou, Jagiellonskim kanálem a dalšími menšími postraními kanály vytváří zajímavý a romantický areál vodních cest. Kanál z Elblągu do Ostródy se začal budovat v roce 1844 jako potřebná dopravní cesta z oblasti Mazur do významného přístavu Gdaňsk. Byl dokončen v roce 1861 v délce 84 km jako soustava uměle vykopaných kanálů a vodních cest přes rozsáhlá jezera. Výškový rozdíl 105 m mezi Elblągem a Ostródou překonává pěti originálními „kolejovými zdvihadly – pochylniami“ a dvěmi menšími zdymadly. Původně kanál sloužil výhradně pro nákladní dopravu, v roce 1927 se na něm začala provozovat i pravidelná osobní doprava. V roce 1978 byla část kanálu, právě se zdvihadly, vyhlášena technickou památkou. Od října letošního roku bude tato část kanálu na dva roky uzavřena a důkladně rekonstruována.

 

Nedělní startovní výstřel naší plavby nahradilo otevření silničního mostu v Rybině pár metrů od maríny. Spolu s námi vyplouvali ještě dvě lodě. Jedna s našimi moravskými kamarády a druhá s polskou posádkou. A po krásně „zelené“ Wisle Królewiecké, přes rozsáhlý Zalew Wislany a přes město Elbląg jsme dopluli k prvnímu „kolejovému zdvihadlu“, k pochylni Caluny. To už jsme byli na Kanale Elbląskim, který začíná od jezera Druzno. Bylo už pozdě odpoledne a tak jsme se rozhodli pod pochylní přenocovat a čekat na zítřejší „akci na kolejích“.

 

Pochylnia? Jak to přeložit do češtiny? Rampa, svah … Ano, to sedí: Kanál končí, loď najede na vozík pod vodou, který vzápětí vytáhne loď po kolejích na mírném svahu o přibližně 20 m výše, vozík opět vjede po vodu a loď pokračuje dál v plavbě. A to se na tomto úseku kanálu Elbląg opakuje celkem pětkrát – pochylnie Caluny, Jelenie, Olešnica, Katy a Bucziniec – takže loď na 6-ti km vystoupá o cca 100 výškových m. Jak vyplývá z fotek, loď musí být pro tuto akci uzpůsobená – dno lodě musí být ploché pro nasednutí na plošinu vozíku. Veškerá technika je ve stavu jako před více než 100 lety. Pohon vozíků obstarává pouze vodní síla: ve strojovnách pochylní jsou buď vodní kola nebo vodní turbíny, které přes soustavu ozubených kol a tažných lan obstarávají pohyb vozíku nahoru a dolů. Taktéž naprosto dokonale a spolehlivě fungující signalizace je z devatenáctého století. Pro milovníky historie je to zážitek …

 

Pondělní „akce na kolejích“ byla opravdu velmi zajímavá. Ne že bychom kolejová zdvihadla už dříve neviděli, to ano. Ale nikdy jsme po nich nepluli. Jelikož naše „Natálie“ nebyla zrovna nejvhodnější pro tento transport, rádi jsme využili předem domluvenou asistenci zaměstnance pochylní Darka, který přesně věděl, kam se má naše loď na vozíku postavit, aby se nepoškodil propeler a aby se správně na kýlu položila. Taky jsme si ku pomoci „vypůjčili za byt a stravu“ z party kamarádů Michala. A pak šlo vše v pohodě: pochylnia – 1,5 km kanálu – pochylnia – 1,5 km kanálu …. to vše 5x během dvou hodin.. Dál jsme ten den pokračovali v plavbě až do Miłomlyna, kde jsme přenocovali. V podvečer jsme si tam doplnili zásoby. Miłomlyn je zajímavý tím, že tam odbočuje Kanál Ilawski, přes nejdelší jezero v Polsku, jezero Jeziorak. Ale do Ilawi a zpět je to dva dny plavby.

 

Ranní déšť nevěstil na celé úterý nic dobrého. V Miłomlynu jsme se „sluzou“ spustili pro změnu o pár metrů níže a vyrazili směr Ostróda. Trasa vedla stále po kanále uprostřed lužních lesů – a pohled na bohulibou okolní krajinu nekazil ani stále trvající drobný déšť. Zdolali jsme ještě sluzu Zielona a po pár kilometrech vpluli na jezero Drweckie. A tam to začalo. Asi jsme ten drobný déšť přechválili … změnil se na průtrž mračen a silný vichr. A když jsme s obtížemi a napodruhé přistáli u mola v maríně v Ostródě, nebyla na nás suchá nit. Naši kamárádi pokračovali v plavbě ještě asi 8 km po menším kanále do Starých Jablonek, kde už další možnost plavby opravdu končí.. My jsme šli pozdě odpoledne do města – co taky dělat na lodi, která se nestále zmítá na úvazcích.

 

Ve středu ráno jsme opustili – už za příznivějšího počasí bez deště – Ostródu a vydali se na zpáteční cestu. Cílem byla horní pochylnia Bucziniec, kde jsme měli na čtrvteční dopoledne domluvený „pochylniový transport dolů“. Ale nejprve jsme museli vyřešit dotankování. Požádali jsme obsluhu zdymadla v Ostródě o pomoc a jeden dobrý chlapík nás dovezl s 30l barelem k silniční pumpě. Při téhle zpáteční plavbě jsme měli více času kochat se sytě zelenými barvami okolní krajiny, poklábosit s obsluhou zdymadel. Mezi jezerem Drweckie a sluzou Zielona právě probíhají gruntovní rekonstrukční práce na kanále: nové dřevěné opevnění, kácení náletových keřů a stromů, úprava podemletých břehů a hlavně čistění a prohlubování kanálu. Na již hotové úseky je radost pohledět – kanál jako nový. Večer do Buczincie dorazili i kamarádi na „Aleksandře“ a tak jsme se pustili do hromadného grilování na břehu přístaviště.

 

Dopoledne jsme za dvě hodiny překonali všech pět pochylní a pomalu se courali do maríny v Elblągu. Zase jsme proplouvali jezerem Druzno. To je fakt jezero k pohledání. Na mapě se tváří jako jezero dlouhé a široké, ve skutečnosti je to dlouhá a široká zelená plocha, takřka souvisle zarostlá rákosím, orobincem, lekníny a stulíky s úzkou plavební dráhou mezi tím. A se spoustou vodních ptáků všeho druhu. To bylo něco pro plavčíka Ludmilu: dalekohled nesundala od očí … já tomu říkám „lelkování“, ona trochu vznešeněji „birdwatching“. Jo, a v Elblągu je u železničního mostu opravdu perfektní marína, se vším všudy kromě tankování.

 

Páteční poslední den plavby jsme už nemuseli plout přes Zalew Wislany, protože zase otevřeli ochranná vrata na Kanale Jagiellonskim. Potom jsme pokračovali řekou Nogat až téměř „k moři“ a dále řekou Skarpawa do Rybiny. A jak to obvykle bývá poslední den plavby … počasí jako malované. Tak jsme ho využili na malou noční party, všichni pohromadě, v přístavišti v Rybině.

 

Sobota ráno – jako obvykle: předání lodě, poděkování za vynikající charter, rozloučení se všemi a se vším a v našem případě rychlý odjezd na malý výlet do okolí. Přece nevynecháme prohlídku historického Gdaňsku a obrovského křižáckého hradu Malbork. Kdy se sem zase dostaneme.

 

To je asi tak všechno, co jsem o téhle plavbě po Kanale Elblag – Ostróda chtěl napsat. Pokud Vás to nepřesvědčí tam vyrazit, tak si ještě přečtěte „Zprávu o Expedici Baltic 2012“ od Toma Seiferta na jeho webu www.tonniboat.euweb.cz.

 

Červen 2012

Charter: www.zeglugawislana.pl